Možná, že na tom co o mě říkají,
přece jenom bude kus pravdy.
Ne zrovna na tom, že nikomu nedůvěřuju,
ale možná se vážně odmítám jen tak vydat.
Vyplývá otázka, zda je v takovém stavu
vůbec možné někoho milovat,
a pokud ne, přichází první konflikt,
totiž, že to lidem říkám... nebo tvrdím.
Můžu vlastně rozumět tomu, co cítím?
Nebo to mám spíš potvrdit důkazy,
prozkoumání vědeckou analýzou?
A kde že je zakódované heslo "milovat" ?
Kdo bádal a pochopil v čem to spočívá?
Ale chci jedině důvěryhodný zdroj,
nebudu ověřovat sama sebe neověřeným,
jestli se tedy mé milování musí kategorizovat.
Nakonec záleží na vás, nemusíte mi věřit vůbec,
kdo jsem, abych vás k tomu ponoukala,
umím milovat jako já, vy berte nebo nechte být,
stejně se prý nikým nenechám pohltit.