Když vyhlížíš

Zase sedíš na schodech u domu,

a vyhlížíš někoho, kdo nepřichází.

Zase sama, ale jen tak trochu,

ještě pořád v něj máš totiž důvěru. 

Věříš, že se každou chvílí objeví,

prohlédne si tě celou pohledem,

a pak ti svými prsty projede vlasy,

akorát už mu to celkem trvá.

Začínají tě pobolívat záda,

a třeš si nohy, aby tě nestudily,

ale ještě stále jsi oddaná představě,

že už už vejde za branku a bude tu.