Žízeň

Hasím žízeň ranní rosou opíjím se vůní květů,

stírám vlhko nohou bosou opakuji jednu větu.

Ať slunce svítí na tu krásu snad nespálí ji docela,

mám snad ještě trochu času žasnu jak jsi dospělá.

Nerozvitou v trávě růži tu lesní vílo necháš,

kapkou krve na mé kůži zabolíš a prcháš.

Kapka krve s kapkou rosy obejmou se v trávě,

ruku v ruce oba bosí rozplynou se právě.

Už slunce práci vykonalo náš čas rychle vypršel,

hvězdám nebe odevzdalo v botách ze tmy odešel.