Zlato

To město je vším, co
mi po tobě zbylo, je
posledním výkřikem
a taky vzpomínkou,
jak jsem si v něm
vybírala studijní obor,
a trápilo mě, že budu
tak daleko, daleko od
našich hor, a přece,
i když se to rozbilo,
cestou domů ve vlaku,
většinou uroním slzu.
Je to kus zlata,
které se přede mnou
vždy krásně třpytilo,
ale nikdy jsem se jej
nesměla dotknout,
teď jsem se ho zcela
vzdala, a přestože
mi nikdy nepatřilo,
mám krásný pocit,
že je tu vždy pro mě.