Vám čtyřem stěnám bělostným

Vám čtyřem stěnám bělostným,

vám němým svědkům tužeb mých,

jen jednu tužbu nesvěřím,

tušení zapřu jako hřích,

jenž spáchat nikdy nechtěl jsem,

a přesto jsem ji nechal jít

a teď, uprostřed holých stěn,

se marně snažím s pravdou žít...

moh’ bych vám o ní vyprávět

mohl bych… ale nevěřím,

že za tři… pět… či deset let

se s prosbou k vám neobrátím,

ať šeptáte mi příběh ten

a zazdít jej nedovolím...