Kdy tě poprvé napadlo,
že se do mě zamiluješ?
Ptám se narovinu, ale
obličej schovávám pod dlaní,
jakoby ještě záleželo na tom,
jak se budu tvářit,
když pokládám takové otázky.
Nezáleží na tom, teď už
záleží jen na tvé odpovědi,
ale ty mi místo ní
raději věnuješ polibek,
takový, že bych na nějaké
ptaní zcela zapomněla,
ale ty mi odpovíš očima.
"Nic není plánované,
ty v mém příběhu,
ani já v tom tvém,
a není žádný důvod,
aby skrz to někdo smutnil,
však podívej, jak nám je,
jseš blažená, vidím to,
a mně je taky strašně dobře."
Usmíváš se, mručím ti do ramene,
máš pravdu a zbožňuju tě,
tohle bylo kdysi taky neznámo
a jak se nám v něm zalíbilo.