Démanty světel stříbrného jasu

Démanty světel stříbrného jasu,
zářily noční letní oblohou,
vánek se nesl luční krajinou,
blaženě hladil vnadná kvítka sněžné,
písněmi lásky božské lůny něžné,
přesladkou vůní nebeského jasu,
věnoval lesům svůdně něžnou krásu.

Světlušky drobné rajsky plápolavé,
tančily vzduchem hájem březovým,
baletem skvostným bujným větvovím,
bytostně nad jezírkem kroužily,
poznati sonet soví toužily,
i hříšné tóny cvrčků pronikavé,
z palouku v trávě jemně mihotavé.