Šepot půlnočních motýlů

Někde hrají Liszta,

jako by se to nikdy nestalo,

bezedná obloha zešedla.

O čem ještě budu snít:

O šťavnatých řízcích?

Nebo o zlatě starobylých katedrál?

 

Na ulicích víří listí,

točí se mezi opuštěnými lavičkami.

Někdo právě vypustil

studeného, deštivého hada?

 

Pamatuji si na procházky s tebou,

kdy náměstí mlčela

a vítaly nás ozvěnou ulic,

ticho a bronzový kůň.

 

Teď sám bloudím uličkami

a dívám se na prázdná nádraží

osvětlená jen měsíčním svitem

ve spícím rytmu podivného tance.

 

V srdci - touha a zmatek,

šepot půlnočních motýlů.

A drsné hvězdy skotačí

jako v období celibátu.