dnes jsem se zasnil o podzimu
když jsem se podíval hlouběji do jeho očí
našel jsem tam nejhezčí odstín jantaru...
poslouchej…
najdi mě mezi starými borovicemi
dívám se na první sníh
co snáší se na kdysi teplý prostor...
tisknu své zmrzlé dlaně
tvrdohlavý měsíc se valí
podél rozlévajících se proudů západu slunce
v zádech, zlomená, sténá menora stěžně
polštář spí, naplněný hlubokými slzami...
sen ve snu stažená napůl utopená vzpomínka
první už žádné tvé eskapády
druhá pavučina odletí
třetí polibek na jeden dotek
šeptám tohle není čas na loučení...
co bude s našimi sny?..
vždyť jsem jen snil o podzimu