Zapadlo slunko za stodolu,
noc zdobí letní negližé
Svlečem jej něžně lásko spolu,
ať tvoji kůži nehryže
Ač vyšel měsíc nad lukama
a třpyt hvězd stíny zahání
nejvíc tu záříš do tmy sama:
Venuše v trávě na stráni
Když rosa zvolna zaleskne se
na stéblech ještě ospalých
tak barvy květů ze secese
tvé tělo k spánku zahalí
jsou básně, které bez snahy se rozvinou
a dají vědět, že jsou tady
je to jak, když květ bez zahrady
se zmocní síly vlastní - nebýt jen travinou :)
kochala jsem se!
27.11.2024 18:36:49 | šuměnka