Rysy

ptám se: miluješ mě?

a ty říkáš: no, ano;

ale tváříš se, jakože

vlastně možná netušíš

 

slyším jak zkoumáš,

proč to potřebuju,

jako bych musela mít

minimálně pět důvodů

 

a já je nemám, jen

oči dokořán, 

hlavu plnou černých vran, 

a jejich vířícího peří 

 

neptáš se, jestli ti

věřím, ale chceš 

se ujistit, že 

můžeš věřit ty mně

 

v téhle temné tmě, 

na sebe koukáme, 

jak dvě čelovky, 

bez jediné baterky

 

domýšlíme si obrysy, 

ať nechtěně nezakopnem, 

o pravé rysy lásky 

toho druhého