Zrezivělý blues
Anotace: Inspirováno návštěvou prosincové Prahy a první seznámení s Magdou :)
Jdu zimní Prahou kolem nábřeží
a k zemi padá bílé peří
hned však pod nohama taje
jako když se labutě s křikem rozletí
po celé náplavce.
Jsem zkřehlý jako jejich křídla
jež na Vltavu usedají
přesto věčný plamen ve tvých vlasech
mne cestou zahřívá
Sníh z měkké plyše studí v botách
když jsem s Tebou
na prosincové vycházce
a blátivé stopy počítám
dokud se neztratí v závěji.
Je noc a jenom pro nás dva
vyšly hvězdy, které nikdy nespadnou
neboť je jich víc, než pih
co ti kvetou v nevinné tváři
Sníh ti padá do vlasů
jež jsou vzácnější než měděné číše
do kterých mojí krev napouštíš
jako bych byl Kristem
a ty Svatou Máří.
Od řeky zadul mrazivý vítr
co chtěl ti hrát
na zrezivělou trumpetu
svý blues
Přečteno 38x
Tipy 12
Poslední tipující: Jeněcovevzduchukrásného, Jan Kacíř, IronDodo, Iva Husárková, Rafinka, cappuccinogirl, šuměnka, mkinka
Komentáře (4)
Komentujících (3)