Dešťové krůpěje

Krůpěje se třpytí pod tíhou pouličních světel,
když prší v tmách a prší za dne
na zlé počasí beru Magdaléno zřetel,
jak mi v dešti bez lásky srdce vadne

Horním Maxovem se vánek nese
lehce, jako krok dívky s tváří plnou pih
až s Tebou půjdu k Bramberku v lese
vítr bude tiše číst v objemných listech knih

Slyšíš, jak struny houslí ve větru kvílí?
Když jsem Ti celou noc pod okny hrál
nocoval tam se mnou měsíc - přítel bílý,
který se samoty na obloze rovněž bál

Červencový žár se Ti do tváří vpil
jako rudá krůpěj z krvácející rány
proto nedovol, aby déšť barvu smyl
a navždy Magdo zmařil naše plány