Lednový sníh

Na prahu leží lednový sypký sníh,

v kamnech oheň hoří, na křesle dřímá kočka.

Na stole v láhvi zbylo trochu vína,

ale mne stačí - sotva někdo zavítá.

 

Parník pluje k hornímu Nilu,

skrze opar v dáli se rýsuje Luxor.

Splynuvší vrstvy věků, neznámá síla

z kamene a písku splétá svůj vzor.

 

Za třicátou devátou zemí, v barevné Paříži,

po Place Pigalle davy ztracených duší bloudí

a lucerny tonou v slizké bažině,

když leden končí mlhou a dešti.

 

Rok za rokem plyne, éry se mění.

Kdo ví, kolik let nám zbývá?

Kočka si klidně spí.

Někoho to táhne do hor,

jiného do starobylých chrámů,

a jiným souzeno je psát o tom básně

v zasněžené poustevně

a rozjímat o světě v zimě i v létě

přes zakalené sklo zpod zavřených víček...

Vytvořeno pomocí AI