Capriccio

…sakra ta hudba...

 

Hudba...

 

Řeč, co se vymanila z rukou...

 

rozplétá vlasy kolem ramen -

co je pro ni Orfeus a Eurydika...

 

A znovu ta rána smyčcem!..

                 a...     ztichnutí...

 

Bezmoc znamení kříže

a hrdelní výkřik houslí...

 

Pro koho přišla?

                Za mnou?..

Můj rozum?..

                Má krev jí nestačí?..

Koho hledala

tady v temnotě,

v pozemské beznaději?

 

Pro mě...

                Přišla pro mě!

Jaká dobrá zpráva!

                Jako chorál!

 

V jaké pokoře

mě volala!..

 

Melodie upletla věnec...

 

a... ten věnec se kroutil

u mých nohou,

                i u nohou jejích...

 

Ach, jak jsem byl osamělý!

Nepoznala mě –

volala mě, hledala mě

a nepoznala mě...

               nepoznala mě!..

 

Kdo...

potřebuje má slova?!.

K čertu s tou hudbou!...

              

               HU - D - BA!...

 

...jak je všechno

               svěží a nestálé ...

 

vše šeptá...

               housle něco šeptají

v závoji ticha...

Autor: Elsa Cornellisen