Magický půvab hořkosladkých fabulací

 

Vzdálená doba mládí, nevědomí,

kdy ještě nepoznal jsem lásku ženy;

jaký já býval šťastný, spokojený,

bláhové srdce celé patřilo mi.

 

Čas nečeká. Jak on, tak i já jsem šel

a na té dlouhé cestě hledal štěstí.

Srdce mi časem ztvrdlo od bolesti

a nemalou část jsem v světě poztrácel.

 

Nevím dnes, zda ještě mohu něco dát;

co zbylo uvnitř v rozervané hrudi?

Namísto srdce prázdno, které studí,

 

z něhož na světlo se dere pouze chlad.

Snad ještě kdosi moje city vzbudí,

neskryji věru, že byl bych tomu rád.

 

..............................................................

 

Závidím těm, kdo nikdy nepoznali

pachuť zklamání a časy bědné

i plané naděje s marními žaly,

z kterých se tak snadno nevybředne.

 

Je pokaždé vždy chyba pouze ve mně,

jen já jsem vinen, pouze já a vším?

Ne, nemohu vše vidět takto temně;

jediný viník - to si nemyslím.

 

Ať šťastni jsou, kdo klidně světem jdou si

vstříc osudu s úsměvem ve tváři.

Já zůstal stát a samota mě rdousí,

 

všude jen chlad a slunko nezáří.

V složitých hrách vedených o jakousi

lásku, či štěstí, se mi nedaří.

 

..............................................................

 

K čemu jsou srdci marné žaly?

V bezesných nocích, za nichž nelze spát,

započne mysl časů vzpomínat,

v kterých jsme spolu usínali.

 

Odsunu závěs a hledím sám

přes okno k výšinám, v kterých líně

proplouvá Luna, má přítelkyně

a do rána si s ní povídám.

 

Rozhovor vedeme beze slov.

Její hlas cinkal by jako kov,

(moci ho zaslechnout), a byl by veselý.

 

Pak kolébám se v jejím klíně

jak plachetnice na hladině;

s ránem mne zanechá spícího v posteli.

 

.................................................................

 

Tak spanilá je moje Paní,

natolik svěží, milá, půvabná,

že moje srdce jenom pro ni plá

a bude dál plát bez ustání.

 

Co na tom, jak moc je vzdálená,

že o svých snech nemohu jí říci?

Je Kassandrou, Laurou, Beatricí;

mé srdce už jinou nepozná.

 

Jejích vrtochů nemám nikdy dost,

nevadí ani drobná jízlivost,

veškeré slabůstky mám rád

 

to přiznám beze studu.

Až jednou zemřu, budu

daleko od ní věčně spát.