Zakázané uvolnění

Stal se zázrak…

Stále ho tiše oslavuji.

Byla to jen otázka času,

ale mě minula jistota.

 

Ráno jsem se probudila jinam,

do světa všeobjímajícího,

po všech těch bezesných nocích,

potkal mě smířenou.

 

Zázraku nedomluvíš,

prostě se stane, přišel odnikud,

a já už počítala s každou variantou,

chtěly mě odtáhnout pryč.

 

A on mi teď spadne k nohám,

jako by čekal on na mě,

ne já na něj,

ale to on měl zpoždění.

 

Tak se nediv, že jsem mlčela,

spíše přihlížela ze zákrytu,

pozoruji ho s nedůvěrou,

neuteče ještě třeba?

 

Když se dějí věci,

na které už jeden nevěří,

je těžké to pochopit,

ale má-li mě zabít, tak prosím.