Anotace: Z dávného archivu
**
Následuj pramen mých vlasů
následuj jej k rozcestím
buď mým korábem
co na těch vlnách vlasů
stává se dlaní
kapitulací před vlastním svědomím
roztoč v ruletu nebeskou hvězdu
pohlédni skrze kapku deště
poslouchej
jak dopadá
jakou barvu má
když roztáhne svá křídla
Následuj pramen svých vlasů
následuj jej k rozcestím
tam ztratíš sám sebe
...a konečně se poučíš...
Tvá báseň je jako cesta, po které jdeme často se zavázanýma očima jako slepci, mládí je nepoučitelné a možná to je ta tom to krásné.
18.03.2025 01:13:47 | Sidy
Je to tak, i já tehdy byl v tom období v mládí, napsala jsi to moc krásně, moc děkuju :)
18.03.2025 01:18:18 | Martin Kredba
Jeden si vtiskne do sebe druhého
a co se může stát, otevře spoustu možných cest
a prameny se zaplétají a s nimi - i duše:-)*
Krásná báseň.
26.02.2025 16:16:54 | cappuccinogirl
Pěkné.Je to cesta.Prvni následuješ druhou osobu a pak až vnímáš sebe, poučení o tom, že vztahy jsou jako vlasy a jsou s námi a živé.
26.02.2025 05:23:34 | mkinka