Do vyžehleného

Dělá se mi zle,
z myšlenky, že jsi mi lhal,
vylhal mi díru do hlavy,
tiše stíkal ze stropu,
zanechal po sobě krápníky,
usazené naděje,
pravda se zdála příliš
cenná pro nás dva,
cizince, náhodné chodce
v mapě tohoto života,
až se zase potkáme,
zkusím radši sklopit oči,
zapomenu tvůj zvrásněný obličej,
jsi hráčem vyšší ligy,
teď už chápu,
nezapadla bych do ní,
do vyžehleného světa,
jako knoflík příliš
nezvyklého tvaru,
těžko bys zapl košili,
mysle na moje oči.