Bezútěšná

Moje tělo po tobě volá,
po tvých rukou na mých stehnech,
a po tvém dechu za uchem,
ale nenapíšu o tobě,
nechci zase vidět
černé na bílém,
že musím volat nahlas,
protože nejsi za rohem,
bůh to vidí,
mě, jak si pořád stěžuju,
tebe, jak překypuješ láskou,
spíš ke kolektivu,
než k bližnímu,
nebudu se ptát,
co a jak bylo,
však ty se pochlubíš,
usneš bez pocitu pochybení,
ve mně poroste strach,
pocit, že tě promeškávám,
falešný, oproti tvým pravým úsměvům,
poslední jistota - prázdný lůžko.