Vesmirny cestovatel

Ritim se kocarem
kocarem z hvezd
jsem jako Slunce
- paprsek na obloze -
divam se dolu
divam se na Zemi
vidim ji
ztraci se,
pomalu mizi,
skoro uz neni,
zbyla jen temnota,
jen bezesny sneni,
loucim se s ni
davam ji
svy posledni sbohem
ktery si ani nezaslouzi.

Jsem vesmirnej cestoval
kterej uz vi
ze udelal chybu
kdyz se snazil zit
ve svete lidi
byl tak moc prizemni
hledal svy misto tady
misto aby vzhledl
tam nahoru
tam vzhuru k nebi
kde krome temnoty
kde vubec nic neni
krome samoty,
tmy,
myho jedinyho prani.

Ted uz jsem pryc
a pluju pustinou
nezbyva nic
nez konecne spocinout
zaviram oci
norim se vecnosti
nic tady neni
jsem sam
sam na dne propasti
nezbyva nic
je to presne tak,
tak,
jak jsem si tolikrat pral.