Anička a Pepíček

Anička šla k rybníčku,
pro studenou vodičku.
Pepík vidí Aničku,
schová se za vrbičku.

Pepík jenom zírá,
pot z čela utírá.
Na Ančiny ňadérka,
co ukrývá halenka.

Tu větříček trošičku,
zvedne Anči sukničku.
Ježíš Marjá, božíček,
to je krásný zadeček.

To už Pepík nevydrží,
cválá k Anči rychle běží.
Chytne Anči pevně v pas,
tělo její nemá kaz!

Ňadra bujná polaská,
až to kolem zamlaská.
Zabývá se pod sukní,
Ančičinu svatyní.

V tom mu facka přiletí,
vědrem úder vzápětí.
Anča ťakpá domu sama,
pořád čistá, pořád panna.