Pedagogem lásky

Pedagogem
hry na Tvé tělo
se stávám.
Jako Gauguin
štětcem mává
po oblinách Tahiťanek,
jazykem tě vybarvuji
do purpurových stránek.

Prsty vetknu do pražců
rozehraji part v A dur
rezonuješ do vzdechů.
Voní potem mořská sůl.

Nalazena pro dotek pera,
notové linky sladce nepopsané
touží po kaňkách s ocásky.
Rozvírám sborník bez jediné otázky
Z večera,
klíčem spouštím melodie nepoznané.
Něžné a poté presto,
rytmem svíjena
hlazena přesto,
zakleslá v náruči.
Chvějivé rty doznívají,
na gauči
schoulena v moje ramena,
první tóny vlastních skladeb tušíš.

Okouzlující citero
božsky zníš v rukou mistra,
Mozart, Bach, Dante, Cicero
jen mrtvý juke-box z bistra,
znavena navlékáš si tělo
na duši, novým touhám jsi přístav.