Touha...Rozum ne...

Ležíš vedle mne,
uff, ty pohledy dojemné.
Ten chtíč, spojit dvě těla v jedno,
upustit ten klíč od rozumu na dno.
Nechat rozum zpátky, řídit se touhou,
nehledat zmatky, jen vášeň pouhou.
Lehnu si na Tebe,
vezmu Tě do nebe,
na polštáři růže,
co tu rozum zmůže?
Nic!
Rozum odežene chtíč.
Já chtěla lítat,
já chtěla Tě cítit v sobě,
chtěla jsem doteky vítat,
chtěla to zažít v této době.
Uff, mé tělo polil pot,
cítím vášeň, chtíč a touhu,
tak vem si mě!
Stiskni mě!
Jsi u mě,díky Bohu.
Jsi semnou,
sama bych to nezvládla,
to vzrušení.
Držíš mě rukou jemnou,
líbáš mě,
je to pokušení.
Jsi ve mně,
jsi něžný, a přesto to rozjíždíš,
cítím se krásně když mnou projíždíš…
Mám Tě, už nemusím Tě chtít,
znám Tě,tak pojď si mě vzít.