Žár

Připadám si jak z olova
a pomalu začínám tát
v paprscích slastného žáru,
jenž tolikrát mě už zmát´.

Jsem rozžhaven,
jak pohrabáč, co ležel v krbu,
už tělo se mi celé chvěje,
a teplota mi stoupá k bodu varu.
Ach, co jen se to se mnou děje?

Cítím, jak probouzí se ve mně,
to zvíře, které léta spalo
a teď touží po kořisti,
dlouho už se nenažralo.

Vrhám se po hlavě do středu plamene,
toužím být rozpálen do běla,
pak puknu rozkoší jako kus kamene,
puknu v plameni tvého těla.