Plody

Příliš mlčíš,
když strom vzkvétá
nabourala jsem do tvého světa,
kde se v noci budí láska,
křídla černobílá napřed hřejí
a pak k ránu studí
ticho bubnuje prudce
do tance skáče i pláče mé srdce
Příběh náš odříkám jak otčenáš....
Dáš,nedáš...
dvě slova polykáš
jak aspirin
v bouři vášně hoří ti klín
vítr osedláš
a mě vždycky máš,
když zavoláš
k mání
hadrovou panenku k ukolébání
Mlčíš,když za svítání
má ústa prahnou po líbání
a strom odkvetl
ani ses nedotkl
jeho duše
proč naslouchat,
když plody můžeš mít tak jednoduše