Unavený

Usínám rozprostřená
na posteli pro dva
Jako žena
i sudba činů nekonaných
Znám tě příliš krátce,
znám tvůj smích,
však prahnu po oprátce náručí
Už teď vím,
oddám se ti zcela,
aniž zaručím,
že naše těla sejdou se více

Víčky zavřu skutečnost:
Tvá svíce již boří most
všech předsevzetí
a hoří v lůně mého těla
Jsme do druhého vkleti
a polibkem od anděla
klesám do pekelných mříží,
bez potíží pluji vášně rájem,
krajem nekonečné slasti,
dokud v pasti
nesevřu erupce pramen
A ty unavený usínáš vedle ženy …