Sněhová vločka

Sněhová vločka

Sníh na okno neslyšně padá,
další vločka na vločku usedla,
dnešní noc je zatím příliš mladá,
světla v očích nepřátel pobledla...

Potemnělou uličkou sama kráčím,
svého vznešeného rodu tiše lituji.
Svůj osud neochotně vláčím,
protože Tebe, z jiné krve, miluji.

Studená vločka dotkla se mé tváře.
Taje, cítím, že blíž se její konec.
Spatřila jsem v tu chvíli svit svatozáře,
té Tvé, kterou nemáš, neboť jsi úplňkový lovec.

-Vlkodlak. Anděl pouze můj.-

Studená voda z vločky mrtvé
po krku mi stéká
pomalu do ruky jeho hřejivé,
s kterou mě svléká.

Taji, jako ona v dlani Tvojí,
při každém doteku.
Přejíždíš níž a níž, budeme svoji,
touhou mi je do breku.

...Jsem Tvou sněhovou vločkou...