Pokoj 69

Škrtla sirka a políbila knot,
obnažila ženu a muže bez kalhot.
Rozverně plápolá a vrhá stíny,
trochu se stydí, nesvítí na chobot...

Vyhlíží světélko z klíčové dírky,
zvědavé, co nového do postýlky.
Kouká se samo, bez oka za sebou,
dnes nového nic, ze staré sbírky.

Prkenná podlaha vzdychá a naříká,
do rytmu noci, škytá a polyká.
Časem se sedřela, na omak hrubá,
kdekdo ji odře a dokonce postříká.

Špinavý závěs chvěje se touhou,
flirtuje se sklem a okenní houbou.
Visí ve výhledu do temného pokoje,
skrývá ňadra, co pomalu se houpou.

Rozbitá omítka za postele rámem,
dovádí s postelí, starým kamarádem.
Pomáhají jim dva, vždy stejná žena,
a dnes muž s přes obličej šrámem.

Postel skáče a přiráží k omítce,
chvěje se, šeptá, v tiché pobídce.
Až dnešní noc skončí, neusnou spolu,
ale budou se věnovat peněžní prohlídce.

Ještě dvanáct minut je v ceně
a celý pokoj třese se zaníceně.
Zde, na pokoji šedesát devět,
platí se hotově a v tvrdé měně.