Malba lásky

Dívám se jak sedíš, tam, u okna,
pouliční lampa ti svítí do oka.
Sedíš, tam, jen chvíli celá zasněná,
tvá ústa jsou zmatnělá.
Černá lesknoucí se hříva objímá tvé nahé tělo,
ve tvářích se odráží ranní šero.
Nohy zkřížené mnoucí tvou bujnou hruď ruce objímají.
Ne, nehýbej se, zůstaň tak ještě chvíli.
Kapičky potu rosí tvůj klín,
ten pohled zahání na věčnost můj splín.
Tvé krásné tělo tisknoucí se k židli,
mocně mě vábí, má touha sílí.
Chtěl bych tě nakreslit, zastavit čas,
nejsem však malíř, neumím malovat.
Snad vtiskne se obraz do mé paměti,
teď pojď ke mně zpátky, chci se milovat.