Zrcadlo

Dlaněmi vyšíváš
jejich tepla nití
obrázek něhy,
vrůstá mi do hrudi,
zapíjí do srdce.
Oblých bříšek prstů stehem,
po očku, poprvé.
Takto a teď.

Červeň splývá z tváří,
sálá očí svit,
vlasy hebce voňavé
pošimrávají tmou.
A barvy dechu a rtů
smíchané v polibky
na bradavkách,
rozlitým štětcem
z kalichu jazyka
obkroužené.

Slyšíš růst mou touhu
jíž obemykáš klíčem
poslední západ.
Do závojů hebkých komnat
v mezivěží zámku
prochází dvířky.

V rozervaných plátnech
protkávaných vzdechy
tají srostlá těla.
Před lůžkem cáry opon,
jež halily nocí,
roztřepené v pramínky
prohlazených dotyků.

Za rozbřesku malé dlaně
a otisky velkých,
navzdory snům prchavým
vykresleny zůstávají
na zrcadle.