Posedlost

Je to jak voda co zvolna ve mně teče,
myšlenka na to, nikdy z hlavy neuteče,
čas se tak vleče...
Jsem hnána touhou a posedlostí,
za tvého těla dovedností.
Nepřetržitě, znova a znova,
na louce, koberci, sklepě i doma.
Nic to nedokáže zastavit,
tak se koukej ke mně dostavit.
Možná, ale budu už jinde za chvíli pouhou,
zmítána a přidušena vlastní touhou.