Náhodná setkání . . . ? . . .

°

Tak se Ti omlouvám . . .
zaslechnu odněkud zdola
Čtyři obyčejná slova
vyřčena někde v nočním šeru

Nejistý ženský hlas
pak hlučné bouchnutí dveří od vozu

Pár kroků někam dál
než k sousednímu domu

Jednou nad ránem
(je to asi rok a já nemohl jsem spát)
měsíc byl v úplňku
jen sem tam mihotavá záře po hvězdách
(už možná dávno zbyly z nich jen černé díry)
. . . jaký je to zvláštní klam . . .
být mrtvým světlem nenasytné moci
Černou skvrnou neproniknutelnosti
. . . žádných zpráv . . .

Podivuhodná shoda okolností . . . ? . . .

Přes měsíc někdo zatahuje oponu
Dojde na Orion i na Velký vůz

Zahlédnu ženu
jde bosa
střevíčky nese zavěšené za řemínek na malíku
Jakoby cítila že se někdo dívá
přejede pohledem má okna
. . .
- Dobrý večer Jene! -
. . .
pronese obezřetně a dodá
. . .
- Taková nádherná noc . . . ! . . . jít spát je skoro škoda . . . -
. . . ve tmě ohýnek cigarety
ozáří její tvář i prsa

Otevřela branku a vešla
aniž bych ji zval
- Jsi tajemný jako dnešní noc . . . -
nazdařbůh prohodí
dovolí se a jde do koupelny

Zkouším na nic nemyslet

Vrací se ovlhlá teplem
jen tak
vlasy zatočené do osušky
Má docela hezky stavěné tělo
menší pevná prsa
s výhružně vztyčenými bradavkami
co se v šeru vlhce zalesknou . . .
. . . .
Je příjemné pohledět na ženu
když prochází se přede mnou jen tak . . .
. . . nenuceně . . .

Rozhalený klín se složeným paraplíčkem
(bláznivý nápad . . . až se tomu musím smát)
došel až k mým prstům
mimoděk sepjaté mám ruce
. . . jako při modlitbě . . .
Odněkud zezadu se snesla slova
Je to,milý,je to jako za mě
. . . nic si nevyčítej . . .
a pak ještě . . .
- Věř,že je v tom dobrá skoro jako já . . . -
byl to Blančin hlas . . . ? . . .

Je ticho
smířlivé přítmí a trochu neskutečná náhoda
Po roce znovu dotýkám se těla ženy
. . .
Ona však vstane
a všech pět svící rozžíhá
tak při milování
bývalo to u nás kdysi pokaždé
. . .
reproduktor vzlykne utlumeně
dávno už nehranou melodií . . .
. . .
Pozoruji ženu
jak zvolna otáčí se v tanci
a úkroky se ke mně blíží
. . .
Má rosu na řasách
i na drobných chloupcích v klíně
(jako křídla ptáků má je upraveny)
. . .
zvolna zbavuje mě kalhot a košile
. . . musím vstát . . .
na prsa položí mi své rozehřáté dlaně
a zkouší se ke mně přivinout
. . .
Vždy jsem měl rád to nezávazné objímání
. . . hladit se těly . . .
zkoušet správné doladění strun
Chutnat kde žena zachvěje se
když pootevřu ústa
abych dal trochu vláhy tam
kde se nedokáže sama svlažit
. . .
Cítím uvolnění
tělo jí teď lehce zmalátnělo
(bývá to skoro vždy a u všech stejné)
. . . chvíle soustředěného očekávání rozkoše . . .
Teď na chvíli měl bych zklidnit
a jen neznatelným pohybem
pokládám dlaň na Venušin pahrbek
Skoro se nedotýkám
ale vím o tom svém teple
jak z mé ruky vyzařuje
do všech správných míst
. . .
Netrpělivá - uchopí mou ruku
a sune si ji níž
. . . až tam . . .
kde probouzí se hlad vší erotické vášně
. . .

- Prosím už ne . . . pojď ke mně . . .
. . . prosím chtěla bych teď u sebe tě mít
cítím jak docela se otevírá
hlasitý vzlyk zrazuje jak roste napětí
Dech rozechvívá obě naše těla
a první půlkrok tance budí náruživou divokost
. . .

Až řeka protrhne své hráze
a zvolna pramen posvětí ta místa
kam při milování lze až dosáhnout
. . .
než úplně rozběsní se moc všech našich živlů
zaslechnu znovu těch pár slov
- Můj milý,je mi tak krásně . . . vidím tolik hvězd . . . -
hlas zadrhává v jejím rozvášněném hrdle
. . .

Už svítá
vnořeni do sebe
znovu a znovu hledáme svá vzkříšení
Jak mnoho v sobě
tak blízko snad i Bohu . . .
. . .
Cítím jak svá ňadra uvolňuje
a propadá se do svých ženských hájemství
Líbám ji do jejích žádostivých řas
. . . i na víčka oslzená kladu teď své rty
znovu pokouším oživit ta milá ňadra
(tolik se jim chtělo úplně mne pokořit . . .)
Tvář kladu do klína
a ústy odměňuji jeho dary
. . .

Žena opětuje moje laskání
na mé ohanbí její kadeř padá
Zmáhá mě nekonečně velká slast
. . .

- Jsi moje první velké milování . . . Jene . . . -
Snaží se všeptat do míst,kde ukrývá svou tvář
. . .

- Nevím jak ti to mám prozradit . . .
. . . nejednou jsem tě Blance záviděla . . . -
- Až jednou . . .
. . . skoro bojím se ze sebe to vypravit . . .
přišla za mnou domů . . .
Ta její prosba byla pro mne neuvěřitelný šok . . .
. . . snad nemusím víc . . . -
Do dlaně jsem ukryl její ústa

Teprve nyní jsem vše pochopil . . .
. . . proč vídával jsem jak prochází se po okolí . . .
jen tak . . .
prostě jakoby sama od sebe
. . . je dobré umět odezírat mnohé . . .
a musí se věřit i na zázrak . . . ! . . .
jinak se snad ani nedá žít

°