Čarodějná noc

Nebe se mračí,
potemňuje,
člověk pak schází na zcestí,
chmury ho tlačí,
uskakuje,
a hledá za vším neštěstí.
Jen jeden den,
jen jednu noc,
čarodějnou chci Ti dát,
proměň ten sen,
co chceš tak moc,
copak lze s osudem denně se prát.
Nastav mi ruku,
nastav mi tělo,
zanechme planého tlachání,
jen více vzruchu,
snad by to chtělo,
než přijde raní svítání.
Horkými polibky,
něžnými dlaněmi,
snažím se hladit Tě po těle,
chlapskými návyky,
s mužskými zbraněmi,
díváš se na mě dost nesměle.
Oči už přivíráš,
rozkoš ret kouše,
tělo jak plachtoví v bouři se smýká,
pomalu přivykáš,
když v Adamově rouše,
má pýcha do Tě vniká.
Horké je líbání
dotek a tichý vzdech,
nekonečno se v rozkoši stýká,
pohyb jak tikání,
vně čtyřech zdech,
kde cudnost v koutku si vzlyká.
Rychlé jsou přechody,
rychlost je dravcem,
už nejsou žádné prostoje,
život jsou náhody,
já chci být lovcem,
co nestřílí náboje.
Těla jsou zpocená,
všude je vůně erotiky,
těla jsou zpletena v copy,
vášeň je zkrocena,
v mysli jen okamžiky,
co zanechají stopy.
Tiše se rozpouští,
hloubka toho milování,
kdy těla souzněna láskou jsou,
nehledám zbožnost ani odpuštění,
nechci strachování,
že vzpomínky někam odplujou.