Žena

I když do tvého klínu,
jablko veškerého poznání,
ukládám pozvolna a pomalu,
vrací se mi jen chtíč a pohrdání.

Jemně, tak jak to máš ráda,
jazykem s tebou si hraji,
není to sen, buď klidná,
tak nádherná, prostě tě miluji.

Nemá cenu čekat další jednání,
noc se mění v hrozný den,
vždyť s tebou už nemá žádné stání,

zas, jako mnohokrát byl bych jen křen,
v podáván s párkem a nějakou hořčicí,
nemohu si pomoc, miluji tvůj klín…