Bosá dáma

Oči zavřu…
znovu jako tenkrát vidím
bosou dámu v parku
milovat se s dešťovými kapkami
Ó Bože…
nechala je stékat po tváři
a po halence
a po sukni tenké
i déšť touhu muže chápal…
zesílil
a ještě více plná ňadra v blůzce laskal
i její klín
Faun ve mně divoce se vzpínal
lkal a sténal
a záviděl vodě přízeň slastných chvil…
Vábil jsem ji
tu dámu bosé ženskosti
až pozdě k ránu
plaše zmáčela mou náruč
vpila se