Zimní nálada

Sníh za okny poletuje,
já chci v teplém koutku snít,
před očima se mi objevuje
ten, s kým bych chtěla tu být.

Je to touha převelká, krásná,
však neví se, jak dopadne,
dnes se cítím převelice šťastná,
však za čas obličej můj pobledne.

Za okny je plno závějí,
však nás to nikdy neodradí,
když naše srdce pookřejí,
pak vločky studené nám nevadí.

A třebaže okna v autě zamrzají,
nám je teplo, žádná starost,
naše těla pod dotyky tají,
prožíváme tu známou radost.

Polibky po celém těle
nechávají tvé rty pátrající
a na kůži cítím vřelé
tvé velké ruce šátrající.

A než si to sama uvědomím,
noříš se do méno těla
a já nic jiného necítím,
jen jsem se lehce chvěla.

Posledním polibkům se oddáváme,
již přišel rozloučení čas,
máváme si a už si představíme,
jak krásné bude sejít se zas.

Tak na shledanou milý můj,
miluji tě, letím k výšinám,
tak se mi hodně opatruj,
než se zase vydáš k nám.