Žena II

Když pozvolna do bahen světa klesám,
na koleno, před tebou se klaním,
bolest srdce v hrudích doznívá až k nám,
znám tvé oči, modré studánky za pozadím.

Laskám jen výmysl své mysli,
hřejivé tvé teplo mě obklopuje,
bojím se tvého těla, jen dotekem prý zabíjíš,
už více milenců s pokorou si propustila.

Bezduché tělo jen s příchutí jahod,
pohledy bez očí, doteky smyslné,
tělo úžasné, ňadra růžové,
zem pod nohami se třese, konec přichází.

Nebyla to zem, kdo se zde třásl,
to má maličkost v tobě chtíčem pláče,
stačilo jen se otevřít a rukou pozvat dále,
pojď, pojď blíže, už cítím tvůj tep.