Mikuláš po námořnicku

Omlouvám se předem za „krkolomou“ jazykovou formu, pro niž jsem se rozhodl jen tak, z plezíru a lásky k naší bohaté a téměř neomezené mateřštině.

Námořníku vysloužilý!
Z doku rvi se na berlích!
Až ti signál vyšlou žíly,
¨ ¨ ¨ [do kurvy se nader (smích :-).
¨ ¨ ¨ Ale až ti vyschnou žíly,]
dokurvi se, naber líh.

Chtělo se mu rádo strašit,
čerty na to s sebou bral.
By mu mohla radost rašit,
pořádně se naboural.

Zazvonil a v dveřích šeptnul:
„Já jsem tvůj Mikulášek!
Venku plíská, jsem se setnul...
Naďo, dej mi gulášek!“

Dostala chuť na punč, hošku,
horký do skla Nadě lil,
pak požádal o punčošku,
že by do ní nadělil.

Neodolal další vnadě
na výstřih se chutě vrh’
berla u zdi, „svatý“ v Nadě...
Naďo, čká z hříchu tě vrh!

Jak byl „svatý“ fotr v aktu
— co, bože, zřel na sexu? —,
protrh’ totiž lotr vak tu,
byť z pevného latexu.
_____

A za devět měsíců:

Nadi uzlík-nadělení
užívá si povijan,
když se občas Nadě lení,
hlady řve jak pavián.

* * * * *