Skoro potmě...
Leželi nazí vedle sebe,
ztraceni v bělosti
vypraných cích,
jako by na ně přímo z nebe
napadal sníh...
leželi nazí a lapali po dechu
jakoby oba tím proudem stříbrným,
který jim Měsíc naléval na střechu...
plavali společně, až k dálkám vzdáleným...
leželi nazí v tom černém pokoji
jako dvě sochy z bílého mramoru,
byli jako jablko, které se rozkrojí,
oba se klidně dívali nahoru...
leželi nazí a někde nad nimi
hvězdy jim blikaly zase a znova
a někde nad nimi svítala naděje,
že si to můžou... zopakovat.
Přečteno 1007x
Tipy 53
Poslední tipující: Gabrielle, ziriant, Barunka.K, Tacca, Albertinka, Veselý Drak, Quigleika, Dota Slunská, Veru, snupicek, ...
Komentáře (15)
Komentujících (15)