Koketa

Vracel jsem se zrovna z výletu,
zahlídl jsem moc, moc pěknou koketu.
Měla dekolt u kožíšku rozeplý,
věřím, že i kožich z norka byl teplý.

Její pohled byl jako by zakletý,
snad jako jsou oči každé kokety.
Na řetízku byl přibitý Ježíš,
řek jsem: Jsem ten s kým dnes večer ležíš!

Kdyby si nechtěla koketovat,
nemusela by ses snažit schovat.
Strachem jsi už nachová,
mně se stejně neschováš!

Jsem rád že ušetřím pětistovku,
jinak bych musel jít na Perlovku.
Tahle holka je i pěkná, kynutá,
na loží s ní slítnu k Slunci od Pluta.

Lože mi snad v parku křoví nahradí,
že to bude píchat vůbec nevadí.
Co by taky ta koketa víc chtěla,
je klenutá a i pěkně vyspělá.

Kdyby si nechtěla koketovat,
nemusela by ses snažit schovat.
Strachem jsi už nachová,
mně se stejně neschováš!

Měsíc v parku svítil pěkně z oblohy,
já se zatím sápal jenom na nohy.
Nejednu ten měsíc mráček zatáhl
a já koketiny nohy roztáhl.

Pak se mi jí ale trochu zželelo,
tak jsem jí dal pusu pouze na čelo,
počkal jsem s ní, až si šaty oblékne.
Řekla, že to se mnou bylo moc pěkné.

Kdyby jsem já nebyl tak moc měkký,
hnila by teď v Slapech ukrytá do deky.
Místo toho mrcha s jedem krajty
zavolala na mě ještě policajty!