Děvka

Ulicí setmělou,
krokem znějícím,
lehká děva,
osamocenou ulicí.

„ Komu, komu dnes jen dám,
komu, komu dnes jen dám,
kde, kde jen budu spát,
kde dnes budu jen spát.“

Lampou ozářena,
s kabelkou zaprášenou,
podpatky zlomené,
ústa rozdrásaná.

„ Slyším, slyším vítr znít,
slyším, slyším penězi žít,
jen, jen budu chtít,
tak, tak jak vždy budu chtít.“

Pod víčky dere se mrak,
za rohem čeká osamocený prak,
střela v čele,
nevím co se děje.

„ Au, au to bolí,
au, au to bolí,
v krvi, v krvi teď ležím,
v nemoci, v nemoci se teď smáčím.“

Ulicí setmělou,
černý vůz tělo veze,
hruď vyztuženou hmotou umělou,
tvář chirurgem zkrásněnou.

Stejně umírá