Ráno

Mám pocit, že jsem jiná,
žes oslabil mou sílu,
sama ve Tvém náručí
v dobro ztratila jsem víru.

Mám strach dívat se lidem do očí,
ač nebyla jsem čistá,
teď díky Tobě nejsem ani
sama sebou si jistá.

Otřásls mým vědomím,
že pevně stojím na zemi,
propadám se černou tmou,
zavírám oči před všemi.

Tvá náruč – cesta do pekel,
Tvůj polibek – dech smrti,
Tvůj pohled ostrý jako nůž,
vyrval mi srdce z hrudi.

Mýlil ses, já nebyla
už ani předtím panna,
přesto jen jsem nechtěla,
milovat se s Tebou zrána.

Víc času je mi potřeba,
mám příliš čistou duši,
o tom Ty nic netušíš,
jen mé tělo Tě vzruší.

Má duše hledá přítele,
v těle mi srdce plane,
v hlavě myšlenky neveselé,
po tváři slza kane.

Chci Tě vidět a slyšet Tvůj hlas
a hladit Tvoje vlasy,
po ničem víc netoužím,
však Tobě nestačí to asi.

Co my dva máme společné
to proměny jsou naše,
v Tobě jsem se zmýlila,
však ve mně není falše.

Já příliš snadno čitelná,
Ty tajemný jsi stále,
špatně jsem Tě odhadla
a Ty jsi ztratil zájem.

Stále doufám v setkání,
mám strach že je to marné,
chci jen stisknout ruku Tvou
a pohladit Tvé oči kalné.