V bolavý čas

Takhle o půl páté ráno,
jen malinký proužek světla na obzoru,
schovaná pod hromadou peřin,
oddáváš se rozkoši, sama se svou rukou.

Hladíš své sny ponořena v hluboký spánek,
nevšímaje si mé maličkosti jenž na tebe doráží,
vznášíš se v oblacích své vlastní rozkoše,
bez bolesti, bez zpoceného těla, bez výčitek.

Takhle o páté hodině ranní,
kdy dávno už měla si být vzhůru,
v objetí držíš kostlivce ze své skříně,
křičíš jeho jméno, já jen zatínám ruce v pěst.

Biji do své hlavy, do pokolení své touhy,
jak bláhový byl sen, že mohu tě uspokojit,
vždyť lehoučkým dotekem odvedl jsem tě pryč,
nevítán, odcházím v dálavách cest slunce…

Takhle o půl šesté ranní…