Jarní touhy

Slunce vylezlo a já víc než jindy sním,
Toužím po chvilkách vášně,
Řeším, už jen s kým…

Nic hezčího není
Než do očí muži hledění
Než jeho tělo, když prostupuje mým –
Téměř stále o tom sním,

Když oči zabodnou se do mě,
vyzývavě, pohled planoucí
a já vlhnu, jsem celá mokrá, toužím,
chvíli žádoucí…

Dívám se mu do očí a cítím,
Že to na mě vidí,
Ty naše touhy spojené,
nikdo z nás dvou se nestydí…

Říkám mu, co slyšet chce,
Když dívám se mu do očí,
Vášeň jen mým srdcem mává,
Když hravá jiskra přeskočí,

Cítím, že ho v sobě musím cítit –
Co nejdřív, nejlépe teď a tady,
Aby mě obejmul, spoutal
A líbal moje vnady…

Chci v sobě cítit teplo mužského těla, jako včera,
Když pod ním jsem se chvěla,
Chci, aby si se mnou hrál,
Chci ho kouřit až do konce,
Chci, aby se mě bál…

Toužím splynout, nic neřešit,
Pohledem na něj drze se potěšit,
Osedlat ho,
Nechat se vést,
Končím tuto báseň
A jdu ho svést…..