Citů symfonie

Citů symfonie

V mysli znějící krásná citů symfonie,
k tomu něco polyfonie, trpké ironie.
V mysli bouře, snad to jen intermezzo.
Jistě, pokazit tuhle chvíli dokáže ledaco.
Jaký to disonantní akord?

Hej vstávej!

Hlas z dálky.

Na krku z perel korálky,
rychle spatřil jsem půvab té holky.
Citů symfonie zmizela.
V mžiku oka, po boku už mi seděla.

Příjemný melodický její hlas.
Toužil jsem poznat dalších jejích krás.
Plavé vlasy, dlouhé řasy, za uchem kytku,
Rty jako burgundské víno sváděly k dlouhému polibku.

Hluboký pohled jejích laskavých očí,
zbytečných by bylo těch tisíc řečí.
Znějící citů symfonie gradovala,
tvář hebká, ruce jemné, křehkost dívčí,
objala mne, já ji, jako ta za uchem květina,
zdála se mi dívčina čím dál křehčí.

V mysli krásnější citů symfonie zněla,
Ležící v klíně, tisíce polibků.Pro ty jemné rty,
rozehrané karty, laskavé oči,
v tu chvíli se jen pro dva svět rychle točí.

Opojení drogou nejmocnější, nejlepší,
rozehraná hra když dovrší.
Jemné doteky, její sladký dech,
znějící citů symfonie, v jejího těla ohybech.
V harmonii, nádherné života poezii, kouzlu okamžiku,
v té chvíli vzali se za ruce, zmizeli v seníku….