POHLCENÍ

Hluboké a věčné,
jak u tebe jej znám,
všeobjímající až nebezpečné,
lukem lásky napínám....

přes tričko si cestu razí,
míjí ňadra mizí v mlází....

Tak nelekej se moje paní,
toť šíp smělosti vystřelený...

Až zasáhne tvé krásné bytí,
tělo bolest neucítí..
hrotem jeho ústa tužeb,
vyplní ti spousty služeb..
poznáš ihned moje milá,
v okamžiku protnutí,
v čem tkví jeho mocná síla,
až tvé rty ho pohltí...