V tom mém žití běhu
ještě věřím
že kliku k štěstí dveřím
neztratím
davy se mění u tratí
a cíl je v nedohlednu
zadýchán,blednu
nohy jak z otěží
občas mi straší ve věži
to na čem mi záleží
kolem mne míjí
jak mraky v Dalmácii
V tom mojim maratónu
ke konci pole tonu
slýchám i hlasy zvonů
už vidím věže Babylónu
obrysy pásky cílový
a kdo ví?
..čí jsou ty rakve natřený.