Sultánova děvka

Ty!
Odvracíš svůj zrak ode mne?
Já jsem tvůj manžel,
tak zvykej si a pohled věnuj mně,
vždyť celý palác je tu pro tebe.

Dostala jsi krásné šaty,
šperky nesčetné hodnoty,
tak buď jen trochu vlídnější,
jsem tvůj manžel,
tak nedělej drahoty!

Ach, můj pane, choti,
vím, že po mne toužíš,
že nemohu být proti.
Však prosím tě o jedno,
nespěchej!

Jsem mladá a krásná,
mužů neznalá
a tys starý a v harému
žen na dvě stě.

Já nechci s tebou spáti
z povinnosti, bez lásky.
Jen pro tvou chlípnost,
pro tvé dary,
se mám státi děvkou,
své tělo mám ti dáti,
líbat tvé vrásky?

Mlč už ženo hloupá,
jsem sultán a vládce.
Po mé vůli bylo vždycky,
tak řeknu ti jen krátce.

To láska je tou děvkou
a proto s ní nespávám.
Dělá z mužů hlupáky,
za oběť si vybírá
bohaté i chudáky.

Dosti řečí ženo má
a svlékni si už šaty,
čas před námi ubíhá,
noc už se nám krátí.

Na vedení diskusí
mám dobré přátele,
odlož si i šperky
a vlez do postele!

Ach odpusť mi muži
mou troufalost, ale
mlčky nepřežiji tuhle noc.
Ty držíš mě tak silně,
líbáš a hladíš s bolestí.
Ustojím-li tuhle noc
budu mluvit o štěstí.

Tak můj způsob milování
se ti drahá nelíbí?
Děvko!
Nemáš právo poučovat
jak mám ženy oblažovat.

Bez pochyb jsem první,
kdo se dotkl tvého klínu.
Ale budiž, příští noc,
přidám na něžnosti
a uberu sílu.

Ostatně, má drahá,
každou noc až do mé smrti
budeš se mnou spát.
Dnešní noc je ještě vlahá,
tak budeme pokračovat.