Amorální myšlenky

Jak to dneska zase zvládnu,
ptám se znovu zas a zas,
až ozve se z dálky zase,
přírody volání hlas.

Co dělat mám, tělo hoří,
srdce bije ze všech sil,
snažím se být kapka v moři,
utopit myšlenek cíl.

Tělo mé se touhou chvěje,
ústa nemají co sát,
je to všechno z beznaděje,
z toho, že mě nemáš rád.

Budu se muset jít zchladit,
myšlenky své zastavit,
jak jsi mě mohl tak zradit,
nechal lásku zahubit.

Nekonečné milování,
už jen ve snech prožívám,
těžké to je usínání,
láska dala sbohem nám.

Milování bylo pro mě,
vždycky nové, tajemné,
dotyky a políbení,
byly vždycky vzájemné.

Pak však přišla velká změna,
vzala city obou nás,
je tu bahna po kolena,
na pomoc však není čas.

Propadáme se do něho,
oba dva se snažíme,
vyskočit zas nad bažinu,
ale dolů musíme….

Jestli z bahna vylezeme,¨
budem vidět, co pak dál,
před časem by tuhle změnu,
ani nikdo nehádal.

Že ten konec přijde zkrátka,
pomalu ze dne na den,
za vztahem zavřou se vrátka,
vzpomínky zůstanou jen.

Neumím to vrátit zpátky,
moje tělo choulí se,
do ulity proti tobě,
proti známým, proti všem.

Asi to tak mělo býti,
osud nám to nastavil,
je mi smutno,že tak brzy,
čas pro nás se zastavil.